Hvězdička na pružince a srdíčko z plexiskla

2. srpna 2009 v 12:51 | Burynka |  • Tajemství
Ach... nadechla jsem se až do úplně nejzazšího koutku plic. Měla jsem pootevřená ústa a projelo mnou vzrušení. Jakoby mi "někdo" poklepal třemi prsty po zádech. První ukazováčkem, pak prostředníčkem a nakonec prsteníčkem. Velice něžně a příjemně, ale dostatečně silně, aby mi tělem projela elektřina. Přesně tak, jak to s oblibou dělával on. Přivřela jsem víčka, těžce sevřela suché rty a užívala si naděje, že se mi vrátil. Možná se mi na tváři vykouzlila a drobná slzička. Srdce mi bušilo rychle, jako psy běžící za plyšovým králíčkem. Bála jsem se otočit. Co když jsem se jen šikovně dotkla nějakého neuklizeného předmětu? Či hůř, co když to byl pouze výplod mé fantazmagorické kebule?


"Květinko..." ozvalo se za mnou. Na nic jsem nečekala, otočila jsem se, pevně jej objala a začala mu na tvář sázet polibek za polibkem. Tentokrát se mi slzy z očí valily jako Niagárské vodopády. Zpotácela jsem se k zemi, svírajíc v náručí jeho lýtka a tiše jsem opakoval, jak moc jej nenávidím.
Vzal mne za ruku, pomohl mi se postavit, chytl mne za bradu, políbil na rty a já poprvé, úplně poprvé viděla na jeho statečné a mužné tváři třpytit se tu slanou rosu, kterou nás příroda tak ráda obdarovává. "Chyběla jsi mi..." řekl lehce svým mile nakřápnutým hlasem. "Hvězdičko...".
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hauvínek Hauvínek | Web | 3. srpna 2009 v 19:56 | Reagovat

chceš se podělit o své příběhy, neváhej a napiš..

2 Memphis Memphis | 15. září 2009 v 15:55 | Reagovat

Krasné. Nevím co jiného napsat naž užas nad velmy krasným dílem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama