Sen

26. listopadu 2007 v 16:35 | Burynka |  • Rezavá zicherka
Podivná bystost procházejíc se temnou nocí, zklání hlavu tak, aby jí případní kolemjdoucí (povětšinou ožralí puberťáci, nebo podobné individua) neviděli do tváře.Touží po odpuštění a nové naději, které by se mohla chytit. Přemítá o štěstí, lásce a nevinnosti. "Jaké to asi je?" ptá se sama sebe potichu."Jaké to je, probouzet se s úsměvem na tváři? Jaké to je, když odejdete z místnosti a někdo si toho všimne? Jaké to je, neusínat s přáním, že se nedočkáte dalšího svítání? Jaké to je, když se někomu zpraví nálada, při pouhé myšlence na vás? Jaké to asi je, být k něčemu?"

Lidé, které občas míjí, od ní zněchuceně odvrací tváře. Všechen ten žal vytvořil jakousi šedočernou dýmovou barikádu, která ji odděluje od ostatních. Prakticky není možné na ni pohlédnout a vidět jí do tváře. Ona sama je zhnusena svou vlastní existencí, selháním a minulostí. Sama sebe nepovažuje za člověka, nýbrž za pouhou nepovedenou parodii na něj.
...
Někde z kapsy vylovila velkou jehlu. Dlouho se snažila navléknout do ní černou nit, ale zkřehlé prsty jí to nedovolily. Po značné chvíli se jí to povedlo, ale bříška prstů už byly celé rozbodané a ona nestíhala polykat všechnu tu krev. Pohled na dívku s tváří celou uplakanou a od krve byl opravdu nechutný. Pevně uchopila svou duši a začala sešívat praskliny. Omylem jí do skoro čerstvé rány spadlo trochu popele z cigarety. Zařvala bolestí a na chvíli omdlela.
Probudila se až v nějakém skvotu. Ledový vítr ji studil na nahém těle. Měla strach. Nevěděla kde je, jak se tam dostala a proč je nahá. Chtěla odejít, ale nemohla se postavit. Celé tělo měla úplně ztuhlé a nemohla ním hýbat. Volala o pomoc, ale nikdo nepřišel. Několik hodin seděla na chladné zemi a koukala na červenou louži v rohu naproti ní a houpala se sem a tam, jen tak, jak jí to tělo dovolilo... Po chvíli vyčerpáním usla.
...
Dávno se setmělo. Je jí to jedno. Nikam nespěchá, protože na ni nikdo nečeká. Myslela, že teď to bude jiné. Že teď, když to všechno ví i on, tak že toho na ni nebude tolik. Že jí to břemeno pomůže nést a ne, že ho zahodí při první příležitosti. Neví, proč mu to řekla. Měla mlčet tak, jak to dělala do doby, než přišel on. Všechno zamotal a ona nevěděla čí je. Myslela, že jeho. Jenže tomu tak nebylo a není.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 klokoci klokoci | Web | 26. listopadu 2007 v 16:36 | Reagovat

čau! máš good web! koukni se pls na oplátku na muj a napiš komentík,dík!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama