Únor 2007

PísmenkO "F"

28. února 2007 v 23:59 | Burynka |  • Alphabet meme
F jakO FEAR... Už se nechci bát...
F jakO FYZIKA... předmět, který Opravdu nesnáším!
F jakO FANTOMAS... Mám ráda tajemnO...
F jakO FIFLENA... Grr, takOvý pipiny nesnáším!
F jakO FEMINISMUS... Za ženská práva se má bojovat!
F jakO FUTURUM.... jaká bude budOucnost?
F jakO FRANCOUZÁK... fajná tO věc...
F jakO FOTKY... a vzpOmínky...
F jakO FANTAZIE... věc, bez které bych nemOhla existovat...
F jakO FIKCE... Uch... na výmysly jsem machr:):)


BlOOd-Obrázky(6)

27. února 2007 v 21:49 | Burynka |  BlOOd

BlOOd-Obrázky(5)

27. února 2007 v 21:47 | Burynka |  BlOOd

Fear-Obrázky(1)

27. února 2007 v 21:44 | Burynka |  Fear

BlOOd Obrázky(4)

27. února 2007 v 21:41 | Burynka |  BlOOd

BlOOd- Obrázky(3)

27. února 2007 v 21:39 | Burynka |  BlOOd

BlOOd Obrázky(2)

27. února 2007 v 18:42 | Burynka |  BlOOd

Písmenko "N"

27. února 2007 v 9:24 | Burynka |  • Alphabet meme
N jakO NENÁVIST... která je všude kOlem mě.
N jakO NATÁLIE... taxe jmenuju.
N jakO NEBE... na které se tak ráda dívám.
N jakO NEMOC... hnusná věc, která dOkáže všechnO zničit.
N jakO NEW BEATLE... naše bývalý autíčkO...:)
N jakO NÁLADA... v mém případě velice kOlísavá...
N jakO NOS... ve kterém mám piercing;)
N jakO NOC ... plná hvězd
N jakO NÁPAD... jít dO hospOdy(nevím, jak mě napadlO zrOvna tOhle...:))
N jakO NEVER, jsOu věci, které jsem NIKDY neměla udělat...

Alphabet meme

26. února 2007 v 19:30 | Burynka |  • Alphabet meme
...Určitě to už znáte.. je to velice známá hra, ale kdyby někdO náhOdOu nevěděl, tak: K písmenkám prvních deseti lidí(prOsím ne w, q apOd.) napíšu 10 věcí, které pro mě něco znamenají plus něcO O nich...
Za každé písmenkO moc děkuju!:)
...Klidně skopněte na svůj blOg, ať tuhle hru znám více lidí...

Kde jsi?

22. února 2007 v 20:27 | Burynka |  • Rezavá zicherka
HálOOOOOO... HalOOOOOO!!! No tak, jsi tam? Jsi tam? Hele, neschovávej se! Kde jsi? No tak.. No tak! Přestaň! Přestaň a řekni, kde jsi! Ty jsi nepřišel.... Ty jsi nepřišel! Slíbils, že tu budeš... Slíbils, že tu budeš vždycky.. vždycky prO mě.. A kde jsi teď? kde?! Nechal jsi mě tu samotnOu... Říkals, že tOhle se nikdy nestane... Že mě nikdy neOpustíš.... Tak prOč jsi to udělal a pOprvé, když tě Opravdu pOtřebuju, tu nejsi?! Slyším to, jako by tO bylO včera..." Nikdy Tě tu nenechám samOtnou.. Vždycky tady budu prO Tebe, vždycky!!!!! A OpOvaž se O tom pochybovat.." A ten Tvůj milý úsměv, který všechen smutek přehlušil... Kde ten je? Kde je Tvůj úsměv, Tvoje veselý oči a TvOje věčně dObrá nálada? A kde jsi vůbec Ty sám?

Obejmi mě...

3. února 2007 v 13:52 | Burynka |  • Rezavá zicherka
Rána z čista jasna... Přímo do srdce. Proč? Jo, tak to já nevím... Snad to čas zpraví... Nikdy to nebude jako dřív. Už nikdy!!! Tohle jsem nechtěla. Tohle ne. Bude mi odpuštěno? Dokáži se podívat do tmy a nevidět tam Jeho tvář? Dokáži to někdy? Mohu jen doufat, jen snít... Snít o tom, že to zas někdy bude jako dřív. Snít o tom, že dokáži otočit stránku za svým dosavadním životem a sebevědomě vkročit do nového. Lepšího. Takhle to už nejde dál. Už nemůžu. Musím s tím něco udělat. Ale co? Poradí mi někdo? Poradíš mi Ty? Copak mi nikdo nedokáže pomoci? Opravdu jsem na všechno sama? Dobře. Jak myslíš! Nepotřebuji Tvou pomoc! Zvládnu to i bez Tebe! Hned je mi líp! Už vůbec nepláču! Už nejsem nešťastná! Copak nevidíš, jak ze mě to štěstí přímo hýří? 100% spokojený človíček teď před Tebou stojí! Žádnou radu nepotřebuji, protože nemám žádný problém!
Obejmi mě a dej mi pusu....Díky, že jsi... Už to to nedávám.

Úsměv

3. února 2007 v 13:38 | Burynka |  MOje pOvídky
Ten úsměv. Ten lišácký úsměv. Nikdy na něj nezapomenu. Nejkrásnější dívka z celýho baru věnovala svůj úsměv právě mě! Hned jsem věděl, že po mě toužíš... Ale pak přišel on! Políbil tě na tvář a chytl tě za zadek! Jak si to mohl dovolit, vždyť jsi přece byla má! Jenom má! Můžeš si za to sama! Neměla jsi mě provokovat! Copak jsi neviděla, jak jsem po tobě toužil? Jak jsem na tobě mohl oči nechat? Zamiloval jsem se do tebe a ty ses nechala ošahávat tím chlapem! Copak byl lepší, než já? Ne! To teda ne! Ty jsi měla být jenom má! Proč bych se měl o tebe dělit? Na mě ses přece usmála! Ale pak, pak, když přišel on jsi mi nevěnovala ani jeden blbej pohled! Se mnou si holka nebude nikdo takhle zahrávat! Nikdo! Ani ty! Prostě sis to zasloužila! Nenáviděl jsem tě a přece miloval. Ani jsem nevěděl, jak se jmenuješ, ale stejně jsem tě miloval. Miloval až k smrti. Nemohl jsem si pomoct... Prostě jsi mi ublížila! Jak jsi mohla být tak zlá k muži, který tě miloval? Musel jsem to udělat ty nevděčnice! Musel jsem tě zabít! Nevážila sis mé lásky a vysmívala ses mi! Už ti nebylo pomoci. Jedna rána a bylo povšem. Jeden nůž, jedna láska, jedna krásná dáma, jeden nešťastný muž, jedno zlomené srdce a jeden úsměv.Poslední bum, bum... A pak nic. Ticho.. Všude krev a ticho.
Nelituji toho! Zaloužila sis to, děvko! Nikdo by tě nemiloval tolik jako já a pro tebe i to bylo málo. Nemohl jsem vědět, že je to tvůj nejlepší přítel! Nemohl jsem vědět, že ten, který se dotýkal tvého těla byl gay! Nemohl jsem vědět, že jsi mu vyprávěla, že se ti líbím a že mě chceš pozvat na drink! Nemohl jsem to vědět! Nemohl! Není to moje vina! Neměla jsi mě přece provokovat, má lásko. První a poslední polibek na tvé plné rudé rty. První a poslední pohlazení po tvé zářivé hřívě a musel jsem odejít! Rychle pryč! Utéct! Ale kam? Už nebyla cesta zpátky. Ty na podleza mrtva, ale stále ta nejkrásnější ze všech. Nejvíc jsem si přál, abychom byli jedno tělo, jedna duše. Nemohl jsem tě znásilnit, vždyť jsme tě přece miloval! Ale alepoň jsem chtěl spojit naši krev. Vyťal jsem nůž z tvého prsu a zabodl jej do svého. Spojil jsem nás. Byli jsme spolu. Až do smrti. Do smrti, po věčnost má krásko, má lásko! Vykonal jsem svůj úděl a teď jsem mohl v klidu zemřít. Zemřít vedle tebe. Děkuji za krásnou smrt.

Srdce v dlani

3. února 2007 v 13:34 | Burynka |  MOje pOvídky
"Miluju Tě, víš to?"
"Ne, nemiluješ."
"Ale jo, hrozně moc."
"Prosímtě, jdi už spát."
"Stejně Tě miluju."
"Mlč ti říkám! Jdi už spát!"
Mladá, hezká dívka to byla. Na svět dělala si teprv názor a byla šťastna, myslela, že lásku svou už našla.
Přišel k ní v noci. Přišel k její loži, když sladce si to spala. Byla to ona, ta, kterou byl tolik milován a ctěn. Pohladil ji po tváři, v tom ruku zaťal v pěst. Najednou v dlani jeho ocitl se nůž. Zvedl jej nad její nahé tělo. Snila o jeho polibcích. Najednou bod, říz, všude krev, on zavřené oči, všude krev, ale bodá dál. Celý hrudník rozbodaný, všude samá krev! Z jejího těla srdce ještě bijící vyndal. Surově ho vytrhl z jejího hříšně krásného hrudníku. Pevně ho tiskl v ruce svojí a všude samá krev. Krev stejně tak rudá, jako růže, kterou ji ještě nedávno dal. Tiskl a mačkal stále dál a dál. Na krku mu vyskočila žilka, byl zuřivý, ale neplakal. Možná se i trochu usmíval, když do srdce poprvé nůž vťal. Střík, střík, všude samá krev a stín! "Ach..." Měl pocit, že slyší její božský vzdech. Možná proto řezal a rval její srdce dál.
"Och lásko, co to děláš? Lásko! Slyšíš mě? Co to děláš?"
Prudce sebou trhl. Ta žena, co před chvílí její srdce rozbodal a chtěl ho hodit psům ho inu stále milovala.
"Co jsem to jen udělal? Jestli tohle není pravá láska, tak co to tedy může být? Mám její srdce v hrsti!" Říkal si.
"Lásko, měl jsi zlé sny? Spinkej dál, má společnost jen tobě na pomoc tu je."
"Ne zlé sny. Tvá láska, tvé milování mě drahá ničí."
"Mlč! Teď mlč zase ty! Miluji tě stále!"
"Ale..."
"Ne! Nic nechci slyšet, bojíš se, že tě tvá milá opustí? Nemusíš mít strach, srdce své chci ti darovat, na vždy, můj pane. Králi mého srdce!"
"Už dost! Přestaň mě už milovat! Ničí mě to!"
Vzal nůž a začal bodat. Všude krev! Bodá dál! Na nic nemyslí, jen na pomstu a odplatu za tu lásku!
Nejsem vin! Ona to zavinila! říkal si a bodal dál! Všude samá krev, bod, říz... Co to budu znovu vyprávět? Dál už to znáte. Poslední co ještě řekla, poslední vzdech zněl jako líbezná slova meluzínky... "Miluji Tě" a on pak vťal nůž ji do prsou. Víte, tentokrát to už nebyl sen.