Pejsek, co za sebou tahá svůj ocásek po zemi

29. srpna 2009 v 12:54 | Burynka |  • Tajemství
Nevím kdo jsem. Nevím kde jsem. Nevím proč jsem. Kámo, nech mi práska.

Voda ve džbánku je křišťálově čistá a bublinky v ní prozářené ranním sluncem vypadají jako tisíce drobných nadějí. Po svěží letní trávě pobíhá něco jako koroptev a vydává to divný zvuky. Kromě toho ujetýho ptáka jde široko daleko slyšet jen šustění korun stromů a občas štěkající psi. Z květin ve váze
upadl okvětní lístek přímo do mísy s ovocem.

Je to prokletí? Hustí tady do mě, jak je všechno báječný a pohodový a pak vylezu ven a budu úplně naivní a bezzbraná! Už se nechci třepat strachy v posteli a ptát se "Necháš mi tu plís ze dvě cíčka?". Není to vůbec dobrý. Vím to. Mrtvé ruce hladí mrtvé nohy. Je to jen tělo. Nějaké tělo. I když moje. Vím.

Všechno je tady světlý a zářivý, mám večerku a vlastního kontrolora. Heh... Musím jít. Uvařím si kafe, zapálím darované cigárko a vezmu svého psa na procházku. Vždyť je venku tak krásně a uhozený pták, který mě tak trochu děsil, je už fuč.
A můj mozek je už tak trochu zdegenerován.
 

Hvězdička na pružince a srdíčko z plexiskla

2. srpna 2009 v 12:51 | Burynka |  • Tajemství
Ach... nadechla jsem se až do úplně nejzazšího koutku plic. Měla jsem pootevřená ústa a projelo mnou vzrušení. Jakoby mi "někdo" poklepal třemi prsty po zádech. První ukazováčkem, pak prostředníčkem a nakonec prsteníčkem. Velice něžně a příjemně, ale dostatečně silně, aby mi tělem projela elektřina. Přesně tak, jak to s oblibou dělával on. Přivřela jsem víčka, těžce sevřela suché rty a užívala si naděje, že se mi vrátil. Možná se mi na tváři vykouzlila a drobná slzička. Srdce mi bušilo rychle, jako psy běžící za plyšovým králíčkem. Bála jsem se otočit. Co když jsem se jen šikovně dotkla nějakého neuklizeného předmětu? Či hůř, co když to byl pouze výplod mé fantazmagorické kebule?

Příště, než Tvá slze kapne na mou tvář, tak si ji prosím setři

2. července 2009 v 9:47 | Burynka |  • Rezavá zicherka
Tvá slza na mé tváři. "Pa, miláčku." a oba víme, že je to naposled. City nejsou. Protože kdyby byly, nemohly by být tak vrtkavé.

Tvá slza stekla mi až na ret, a pokud Tě chci ještě vidět, musím se ohlédnout. Prcháš zase do světa bolesti a výčitek. Tvůj strach z utrpení je mnohem větší, než-li utrpení samo.

Tvá slza polechtala mě až ve výstřihu a Ty jsi stejný jako ostatní. Malej kluk se zlomeným srdcem, zmatenou hlavou, dávkou rebelství a s tendencí co nejrychleji a nejdále utéct před důvěrou a všeobjímající láskou.

Tvá slza rozplynula se jako prázdná slova, která jsme si za doprovodu hltavých pohledů a držení za růčičky říkali. A já kvůli Tobě změnila skoro vše.

Pěkný zbytek života (Nejotřepanější fráze, která zaručeně nikdy nemine svůj cíl. Teď, nebo dýl...).
 


Pičifousek...

19. června 2009 v 22:07 | Burynka |  • Rezavá zicherka

Že prej jsou hodný holky zase v kurzu,
povídal panák Finský po mý levici.
Já vím, je to daleko a teď toho bylo prostě moc ve škole...

Že prej je to OK, být v pátek večer doma s maminkou,
už čtvrtej týden.
Proč do toho vždycky něco příjde?

Cocotte Minute- Nenávist

26. listopadu 2008 v 12:19 | Burynka |  • ZajímavOsti



Klip na písničku Nenávist z připravované desky Sado Disco

Vzpomínky

15. října 2008 v 9:47 | Burynka |  • Krvavé střípky (ne)všedních radOstí
"Nananana" pobrukovala si ,jejich´ tehdejší písničku. Koho by tenkrát napadlo, že skončí schoulená na zemi, objímajíc svá kolena právě v tomhle rohu, v této místnosti a bude taková, jaká teď je. Pozorovala malého hajzlpavouka a nechala se unášet vzpomínkami na jednoho malého kluka. Plakával s hlavou jí položenou v klíně a nechával se hladit ve vlasech. Říkával, že svět je fajn a lidi jsou fér. Milovala tu jeho dětskou nevinnost, ty jeho ještě zkušenostmi nezkažené názory na svět, ten jeho naivní pohled plný lásky. O pár let starší, než ona, a přitom ještě úplně jinde. Smáli se spolu a plakali. Šeptali si do ouška svá dětská tajemství a snili, že spolu odjedou daleko pryč od všech povinností a zlých lidí. Byli prostě takoví, jako malé děti bývají.

Nemiluj přespříliš nebo vyčerpáš všechnu lásku určenou pro dva...

27. září 2008 v 14:49 | Burynka |  • Rezavá zicherka
Zástupci ctitelů. Fronta jako na banány (je moc směšný se přirovnávat k banánům?). Jenže on je namačkanej v telefonní budce na Anenské, aby nezmokl. Venku je strašné počasí. Tak děsnej podzim tady snad ještě nebyl.
"Chachachachacha" děsivě se řehtá můj mobil, když mi příjde esemes. "Že by se konečně osmělil a napsal?" Musím se pousmát. Jsem stále stejně naivní. A on je taky pořád stejnej. Odhodím mobil, ani se nepodívám, kdo mi píše. Za těch pitomých x let jsou všechny dny stejné. Buďto jsem s ním, bez něj, anebo (a to už se vážně stalo) mi říká pravdu.

The Secret to you

20. září 2008 v 17:57 | Burynka |  • Tajemství
Jednoduše pohlazení na duši. Dárek od The Secret. Pro Tebe.

Jaff Dunham- Achmed- mrtvý terorista

14. září 2008 v 17:30 | Burynka |  • POkus O vtip
Trochu ostřejší humor, ale zbožňuji to:P

FunnyFriendsFreeForFun

19. srpna 2008 v 12:53 | Burynka |  • Krvavé střípky (ne)všedních radOstí
Den co den, noc co noc sním o svém dokonalém modrookém blonďákovi, s vélkým charizmem a romantickou duší. A pak, jeden večer, smějíce se stupidnímu vtipu u půllitra zjistím, že jsem našla dokonce DVA svoje prince.

Kam dál